Lidskost a fungování naší společnosti stojí na dalším rozcestí. Výzvy, které přináší AI éra jsou masivní. Jakou budoucnost a smysl života bude mít většina populace v éře umělé inteligence a automatizace? K čemu všemu povede intenzivní koncentrace moci algoritmů dohledového „kapitalismu“ a špičkové technologie pro psychologické operace a ovládání mas? Jakou roli budou mít v globální ekonomice místní ekonomiky? Kdo ví? 😉 Pro to abychom i v ČR udržely vitální společnost, která bude aspoň udržitelná ekologicky, ekonomicky, kulturně i sociálně, nezbude nám nic jiného, než najít pro Česko novou misi, vizi a sdílenou strategii většinou obyvatel. V tom veškeré garnitury v posledním století selhaly. ČR potřebuje odvážnou inovuci: inovaci a revoluci svého fungování zároveň tak, aby se neproměnilo v upadákov.

Byznys a školy stále bohužel dominantně jedou starý příběh postavený na extrakční mocenské pyramidě a představě nekonečného techno-optimistického růstu. Pořád mluvíme o posunu fixního myšlení minulosti směrem k růstovému myšlení, ale bude to stačit? Nenastává doba zamysletet se nad jinou filosofií a způsobem uvažování populace? Je neustálá rostoucí centralizovaná koncentrace moci, kontroly a těžení zdrojů planety do čím dál užšího okruhu lidí udržitelná? Může naše spotřeba růst do nekonečna bez ohrožení základních podmínek pro život? Pokud se rozhlédneme jen po naší české krajině, nelze si nevšimnout narušení malého vodního cyklu, úpadku biodiversity, poškození kvality a vyčerpání půdy, narušení stability mnoha ekosystémů, rozštěkanost lidí mezi sebou aj. nepříjemných jevů…

Toto století bude přelomové v tom, jak se organizujeme v práci a na jakých principech tvoříme hodnoty. Zastaralé postupy a žebříčky moci nebudou dlouhodobě udržitelné. Jak lze již sledovat na pracovním trhu téma velké rezignace stále není za námi a lidi se čím dál tím více zamýšlí nad smyslem toho, co dělají v práci i doma. Pracovní prostředí čeká největší transformace v historii a o posun od jantarových organizací postavených na odměňování funkcemi, metály a povyšováním, přes oranžové meritokratické firmy posedlé měřením růstu zisků, přes v mnoha bodech opakovaně selhávající zelené firmy postavené na mantře bezpodmínečného štěstí a lásky v práci až po organizace čírkové (teal – někdy špatně překládané jako tyrkysové) které staví více na celistvosti, sdíleném smyslu v práci, svobodnější spolupráci namísto kolaborace v pyramidě moci a sebeřízení.

Pro mne je pak právě hlavní nadějí pro lepší budoucnost společnosti opuštění fixního i růstového myšlení a posun směrem k myšlení rozkvětovému. Potřebujeme si vzít si to nejlepší ze symbioticky fungujících ekosystémů a začít žít tak, abychom tvořili mattering produkty, které přinesou benefit jak firmě, tak jejím zákazníkům a zároveň s péčí dobrého hospodáře místům a komunitám, kde spolu žijeme – trojité vítězství. Je třeba změnit byznysové myšlení tak, aby po nás nezůstávala popálená zem. Vytvářet podnikáním hodnoty tak, aby plodilo semena, ale bychom měli vždy kam další rok ještě zasadit a co sklidit. Hlavní bude neprožrat planetární zdroje a začít aktivně regenerovat naši krajinu. Proto je třeba změnit naše fungování a myšlení na #rozkvětovémyšlení a snažit se ovlivnit převažující filosofii populace konsumerismu směrem k well-beingu. Udržovat současný status Quo nebude dostatečné k dlouhodobému přežití a uchování kvality života většiny populace.

Mojmír Macek, Welleco Solutions & OrgVia

Rozkvětové myšlení lze pak definovat jako sloučení životaschopného / prosperujícího / udržitelného / regenerativního / cyklického / opakovatelného jednání člověka, jeho týmů a organizací tak, abychom spolu rozvíjeli a odpovědně pečovali o místa, kde spolu žijeme. Jinými slovy jde o myšlenkový návyk, který podporuje trvalý blahobyt zdravého a šťastného vyváženého pracovního i osobního života v dlouhodobém horizontu, nejen okamžité radovánky. Jde zároveň o návrat k moudrosti našich předků a odpovědnosti za to, abychom předali našim potomkům zemi v lepším stavu, než jsme ji dostali.

Téma „rozkvětu“ je nad všechny ostatní nejobtížnější na vysvětlení a na široké vystižení skutečného významu. Proč? – jednoduše proto, že rozkvět může hodnotit a popsat pouze jednotlivec. Dr. Martin Seligman ve své knize Flourish (Rozkvět) uvádí důležitou myšlenku, která souvisí s modelem blahobytu (Well-being Model) na rozdíl od modelu autentického štěstí (Authentic Happiness Model) v pozitivní psychologii, a to, že pokud jde o rozkvět, motivem není zvýšení štěstí v sobě a ve světě, ale zvýšení rozkvětu (pozitivního opakovatelného prospívání) v sobě a ve světě.

Schopnost prospívat je definována jako schopnost člověka růst jako lidská bytost v dobrých časech i v těžkých životních zápasech. Je to velmi individuální životní cesta, jak ji prožívá a hodnotí jednotlivec. To, jak se k ní člověk dostane, je spojeno s holistickým poznáním, že štěstí a rozkvět souvisí s prvky, jako je nalezení individuálního smyslu prostřednictvím vztahů, odvahy, volného času, toho, co v životě rádi děláme, budování kreativity, lásky a vztahů. Rozkvět je výsledkem snahy o autentický život, který přináší vnitřní radost a štěstí díky naplňování cílů, spojení s životními vášněmi a radosti z úspěchů na vrcholech a údolích života.

V rámci výzkumu této oblasti v pozitivní psychologii je pozoruhodné, že práce Felicie Huppertové a Timothyho So vyzdvihly a vytvořily základní rysy a vysvětlení spojené s prosperitou. Autoři definovali prosperitu jako produkt charakteristik, které člověk má nebo které uznává jako své životní zdroje.  Kritéria zahrnovala model konkrétních základních rysů, které musí být přítomny, a to tři ze šesti dalších rysů, které doplňují tento „recept“ na dobrý život.

Mezi základní rysy patří např:

  • pozitivní emoce
  • angažovanost, zájem
  • smysl/účel bytí

Mezi další vlastnosti patří (měly by být přítomny aspoň tři ze šesti):

  • sebeúcta
  • optimismus
  • odolnost #resilience
  • vitalita
  • sebeurčení
  • a pozitivní vztahy (viz. 1,2)

Ačkoli se může zdát, že základní seznam představuje referenční hodnoty, musíme znovu zmínit, že je může vyhodnotit a definovat pouze jednotlivec. Například: někteří lidé jsou otevřeně šťastní a projevuje se to energií a nadšením; chcete-li, je to bublinkový člověk, zatímco jiní mohou spokojeně ustupovat do pozadí a užívat si okamžiky z tribuny. Vzhledem k rozdílným způsobům bytí na světě mohou oba stejně hodnotit svůj život na straně pozitivních emocí. Totéž platí pro myšlenku angažovanosti a zájmu. Někteří lidé mají rádi náročné úkoly a výzvy co jdou na podstatu osobnosti, mysli a ducha do velké hloubky, zatímco jiní nacházejí angažovanost a zájem v malých momentálních zážitcích, které udržují zvídavost, pozornost nebo soustředění; třeba i v každodenním rozhovoru na autobusové zastávce. Někteří lidé mohou tyto rozhovory na autobusové zastávce považovat za banální nebo triviální a neustále hledající ten velký smysl života dále, zatímco jiní zachycují záblesky, úsměvy a rozhovory jako malé kousky, které tvoří jejich smysl života.

Dalších šest rysů (tam, kde jsou potřeba jen tři) doplňuje recept na prosperitu a jsou to rysy definované tím, jak rozpoznáváme a využíváme zdroje a zpracováváme informace, které vytvářejí příznivé nebo pozitivní výsledky prostřednictvím motivace, chování, přehodnocování a přizpůsobování.

Myšlenka rozkvětu není něco, co někdo buď má, nebo nemá, je to proces založený na jednání a vědomí, že k rozkvětu je třeba zapojit se do praktik, které rozvíjejí dynamiku rozkvětu. Ačkoli se diskutuje o tom, zda Albert Einstein skutečně vymyslel frázi „šílenstvím je: dělat stále totéž znova a znova a očekávat jiné výsledky“, rozhodně ji považujeme za vhodnou frázi pro pochopení toho, jak člověk v životě prosperuje. Pokud člověk cítí, že se ve svém životě zasekl nebo že mu chybí pozitivní hybnost, je třeba jednat, aby vlak vyjel ze stanice.  Jak už to tak bývá, „rozkvétat“ ve významu slovesa je uznáván jako stav smysluplného růstu a vzkvétání nebo bytí v takovém stavu který vede ke spokojenosti s naplněným životem. Ve všech případech se musí něco stát, aby se tento stav uskutečnil. Ať už jde o oslovení a navázání pozitivních lidských vztahů, nebo o rozvoj pocitu sebelásky bez toxické sebestřednosti, jde o proces odpoutání se od současného stavu a o činnost, která vede k růstu člověka jako lidské bytosti v souladu s prostředím ekosystémů kde žije, ne na jejich úkor.

Pojďme tedy společně transformovat naše myšlení od stagnujícího fixního, přes překonané růstové rovnou k tomu rozkvětovému myšlení 😉. Rozkvětové myšlení je nejen udržitelné, ale umožní skoro všem v populaci žít naplněný život v dlouhodobém horizontu.

__________________________________________________________________________________

1 Seligman, M.E.P. (2012): „Všichni lidé, kteří se chtějí stát součástí svého života, se mohou stát součástí svého života. Flourishing (Rozkvět). New York: Free Press.

2 Huppert, F. A., & So, T. T. C. (2011). 3 Huppert, F. A., & So, T. T. C. (2011). Flourishing napříč Evropou: Application of a new conceptual framework for defining well-being (Aplikace nového koncepčního rámce pro definici blahobytu). Social Indicators Research. doi:10.1007/s11205-0119966-7.